FINANČNÁ KRÍZA

Drahí priatelia,

 

dostala sa mi do rúk výborná práca ohľadne toľko mediálne diskutovanej FINANČNEJ KRÍZY a po súhlase autora ho tu pre Vás uverejňujem. Je toho trochu viac, ale doporučujem vydržať dokonca - určite si rozšírite a vyjasníte pohľad na túto problematiku.

Prajem príjemné počítaníčko.

M.

Téma krize je věčné, nicméně četnost užití tohoto slova ve veřejném prostoru vzrostla natolik, že si jej nelze nevšimnouti. Slyšíme je všude, sugerujeme si, že jest našim pravým životem. Finanční, politická, environmentální, energetická, rodiny… Otevírám konzervu – a ejhle: krize sardinek v ní uzavřených. Ponechme tedy stranou hlubokou fenomenologickou sondu a přijměme toto slovo. Označením určitých faktických jevů, aniž bychom pro ně hledali slova jiná, třeba i přesnější.

 

Poznámky jsou částečnou reflexí pramenů z tisku a prezentací z konferencí. Všiml jsem si názorů zapálených kritiků (typ „já to říkal dávno, lidi“) i lidí bezprostředně zúčastněných, hráčů z finančního sektoru (typ „nemohli jsme nic dělat, jsou to objektivní procesy“) či ekonomického Nostradama pro 21. století Nouriela Roubiniho. S výjimkou posledního autora, který uveřejnil svou prognózu s malým předstihem, v únoru 2008, je problém ostatních v tom, že svá moudra říkají ex post.

 

Existovala řada mýtů, kterými žil finanční sektor na celém světě:

 

  • Hlavním zdrojem růstu ve finančním sektoru je vždy růst úvěrů

  • Financování na trhu je možné vždy a je levné

  • Svět je strukturálně bezpečný, bez velkých výkyvů (volatility), bez hospodářské cykličnosti. Proto můžeme akceptovat stále vyšší míru rizika.

  • Finanční riziko je akceptovatelné u každého zákazníka, neboť růst příjmů je pokryje.

 

Tento stručný výčet vyústil ve ztrátu tradiční konzervativní obezřetnosti bankéřů v několika klíčových parametrech: úvěrové riziko, hotovostní riziko a tržní riziko. Přirovnání ke hře „letadlo“ je možné použít, případně slovy trestního práva „porušování povinností při správě cizího majetku“. Uvědomme si totiž, že základ bankovního a finančního podnikání bude vždy tkvít v produkování zisku nad majetkem zákazníků.

 

Co se stalo a proč se krize nazývá hypoteční? Správněji by bylo krize špatných hypoték, neboť se jedná o subprime crisis. Jedná se o selhání privátních hráčů či státní regulace? Obojí.

V roce 1977 byl Kongresem schválen The Community Reinvestment Act. Vyžadující po bankách poskytování levných hypoték v okolí. V roce 1995 bylo toto schéma podstatně zesíleno (tedy za demokrata Clintona, ač dopad je připisován hlavně republikánům, což podstatně přispělo k McCainově prohře ve volbách). Podstatně se zvýšil počet hypoték a půjček nejchudším podporou nestandardních (subprime) úrokových sazeb. Stejně důležité však bylo, že legislativa umožnila sekuritizaci, tedy přebalování těchto aktiv do cenných papírů, které se dále prodávají. Jen v roce 2005 se tak vytvořily finanční zdroje ve výši 8 bilionů USD a na to nabalené vydání jistin ve výši dalších 3 bilionů. Z významné části virtuální zdroje. S úžasnými zisky pro investiční banky. Tyto pěkné balíčky se pěkně jmenovaly CMO, CDO, CDS, SIV. A rozšířily se po celém světě. Banky skupovaly za nízké ceny nízkoúročené, většinou nesplacené hypotéky. Z nich vytvářely balíky, které nazvaly oněmi magiskými zkratkami, marketingově je obalily svým silným jménem a prodávaly je z velkým ziskem dále po celém světě. Začnou-li držitelé hypoték bankrotovat a nesplácet (a oni dříve nebo později začnou, neboť typickým příjemcem je dlouhodobě nezaměstnaný), systém se začne hroutit nedostatkem úvěrů.

A kdo je Velkým Zachráncem? Malý daňový polatník. A vzniká učebnicová situace morálního hazardu. Proč bych se měl chovat řádně, když nenesu důsledky svých nezodpovědných rozhodnutí.

Rozvolňovaly se vazby mezi virtuální spekulativní ekonomikou a reálnou ekonomikou. (Krok stanou: nemusíme chodit pro příklad až za oceán a do neprůhledného světa podivných finančních derivátů V uplynulém roce byl poměr obchodovaných jednotek elektrické energie v Německu ku skutečně vyrobeným a spotřebovaným 7:1). Problém je v tom, že zatímco spekulativní ekonomika si vystačí sama, reálná je kriticky ovlivňována dostupnými úvěry. Spekulace na pokles a obchody s akciemi, které nevlastníte (short selling) volatilitu systému ještě prohlubují.

Wall Street jako celek se výrazně posunula z původního financování produktů, služeb a ekonomického růstu na čistě spekulativní investice. Pochopitelně se tak ztrácejí konzervativní hodnoty původního byznysu, jakkoliv dravého. Heslo „value added“ bylo nahrazeno heslem „greed is good (nenasytnost je dobrá)“. Důraz na nekonečný růst spekulativních zisků vede k iracionalitě investičních rozhodování.

Třešničkou na dortu je, že manažeři stejných investičních bank fungují jako slovutní poradci pro investice svých klientů. No comment.

My už vlastně o starém Wall Streetu s minimem regulace nemůžeme hovořit, zmizel. Bylo to pět mocných, staleté imperium. Bear Stearns vykoupen státem. Lehman Brothers zkrachovala. Merill Lynch pohlcen Bank of America. Morgan Stanley a Goldman Sachs změněny na holdingy, tedy na regulované komerční banky.

 

Máme slovo krize a máme spoustu učebnic. Je současnost podobná černému pátku na newyorské burze v roce 1929? Ten odstartoval Velkou hospodářskou krizi, která trvala několik let a v důsledku přinesla druhou světovou válku a nástup či posílení totalitárních režimů. Byť by se to zdálo v turbulentní době jako akademická debata, která může počkat na časy klidnější, je-li teď doba činů, není to docela pravda. Řada centrálních bankéřů, ministrů financí, analytiků a poradců, která začíná šéfem Fedu Benem Bernankem, odvíjí svou analýzu a navrhovaná opatření právě od studia Velké krize. Tento metr je však příliš vzdálen komparativním závěrům. V roce 1929 existovaly nadměrné zásoby firem, zkrachovala burza a v Evropě nebylo Německo schopno splácet špatně nastavené reparace z Versailské smlouvy. To vyvolalo enormní tlak na britské zásoby zlata. K tomu čtyřicetiprocentní nezaměstnatost. V současné době průmyslové korporace pružně reagují na snížení poptávky. Pokles akcií je reakcí na bankovní potíže, které se projevily před rokem. Žádné mezinárodní problémy se zlatými rezervami neexistují a nemohou existovat, neboť banky na ně již nevážou úvěry. Nezaměstnanost je na své přirozené několikaprocentní úrovni.

Kde tedy hledat poučení v historii? V málo citované krizi z roku 1873. Tehdejší vlády Rakousko-Uherska, Německa a Francie podporovaly expenzi nových bank v hypotékách na výstavbu především ve Vídni, Berlíně, Paříži. Výstavba vzkvétala, ceny pozemků rostly, dlužníci si brali množství úvěrů krytých dosud nepostavenými budovami. Reálná ekonomika však přecházela do recese, neboť se zvyšovala konkurence nových zemí (americký Středozápad) vývozcům potravin a oleje ze střední Evropy a Ruska. Očekávání stálého hospodářského růstu kontinentální Evropy zkolabovala. A dále jako bychom četli dnešní noviny. Krachovaly banky v kontinentální Evropě, v reakci na to britské banky zadržovaly vlastní kapitál. Úrokové míry na mezibankovním trhu strmě rostly do neúnosné výše. Následně se krize přelila do USA, zkrachovala newyorská burza a stovky bank. Krize trvala v USA čtyři roky , v Evropě šest let. Nastalo období vítězů krize, průmyslových trustů, které měly dostatek rezerv, aby v době krize financovaly svůj růst. Výsledkem je konstituce nejsilnějších ekonomický hráčů na více než sto let. Jejich jména jsou Carnegie, Rockefeller.

 

Krize nedopadla na všechny banky stejně. Investiční jsou na tom hůře než universální. Proč?:

 

Universální:

  • Pobočky jsou stále centry finančních aktivit domácností a mimobankovních komerčních klientů.

  • Těží z úspor z rozsahu: počet zákazníků, objem poskytovaných produktů a služeb.

  • Jsou diverzifikované.

  • Disponují vklady klientů.

Ale pozor! Klíčové slovo důvěra! Vyhlásí-li obchodní dům slevy jen o 20%, velká skupina zákazníků počká a koupí si své zboží, až budou slevy 50%. Celkem se nic neděje. Rozhodne-li se 10% zákazníků banky, že u ní nebudou „nakupovat“ a vyberou si své vklady, je velmi pravděpodobné, že na to bance její hotovost stačit nebude a končí.

 

Investiční:

  • Větší volatilita příjmů a zisků.

  • Velká závislost na hospodářském cyklu.

  • Nedostatek stálých kapitálových zdrojů, bez úložek velkého množství klientů.

  • Vysoké náklady na získávání klientů.

  • Nízká diverzifikace.

 

Zdálo by se, že reálná ekonomika je v pořádku. Jenže na celosvětovém propojeném finančním a kapitálovém trhu nemohou jednotlivé segmenty zůstat izolované. Ozubená kolečka stroje do sebe zapadají každé svým oběhem jako na orloji. Namátkou: Negativní očekávání populace snižuje poptávku po zboží dosud zdravých firem. Nedostupné provozní financování na zablokovaném bankovním trhu zvyšuje enormně cenu peněz, která se však na trhu s omezenou potávkou nemůže kompenzovat zvýšením ceny zboží. Hospodářské výsledky firem se zhoršují, což zvyšuje averzi bank k financování. Cena akcií klesá (příznivou zpětnou vazbou je však i přecenění aktiv nadhodnocených firem). Krizí postižené fondy jsou nuceny rozprodávat svá portfolia na mají přirozenou tendenci udržet tituly, které považují za kvalitní. Jenže:

  • V zájmu získání likvidity jsou nuceny prodávat i nejvíce likvidní, tedy kvalitní tituly. To zvyšuje nabídku na již nelikvidním, zamrzlém trhu a cena akcií na burze padá i u společností, u kterých viděno optikou jejich ekonomiky k tomu není důvod.

  • Fondy mají svá riziková pravidla, která velí, že procento jednoho titulu v portfoliu nesmí překročit určitou hranici, obvykle 10 procent. Podaří-li se tedy financovat potřeby pouze prodejem méně kvalitních titulů, zůstávají v potfoliu ty kvalitní v pozici převyšující rizikovou hranici. Dochází k nucenému výprodeji i kvalitních titulů.

 

Reakce vlád a centrálních bank jsou si podobné a vyvolaly lavinu na celém světě. Zda to bude dostatečné či ne, uvidíme. Musíme však říci, že reakce nejsou nějak chytře vymyšlené, jsou vynucené a neminimalizují náklady. Z hlediska čisté teorie by bylo nejmoudřejší minimalizovat státní zásahy a nechat trh samočistíčím mechanismům. Schumpeter (Kapitalismus, socialismus a demokracie) to nazývá tvořivým ničením. Nereformovatelné systémy, instituce a podniky mizejí, nastupují nové, adaptované. Zasahovat do tohoto procesu znamená útočit na podstatu kapitalismu.

To je pravda, avšak finanční sektor je krví ekonomiky s jasným dominovým efektem a řítí-li se vlak do pekla, má záchranná brzda magickou přitažlivost bez přemýšlení. A navíc: Býti Iljou Muromcem Bohatýrem Zachráncem („za peníze daňových polatníků“ se píše jen velmi malým písmem pod čarou) je přece v perspektivě příštích voleb tak neodolatelně lákavé!

 

Rád bych konstatoval, že to nejhorší máme za sebou a bude následovat jen léčba a rekonvalescence. Ale nemohu, bohužel, neboť po hypotéční krizi v systému tiká další časovaná bomba: Dluhy z kreditních karet a deriváty z nich, v principu podobné jako byly ty z hypoték. Je zřejmé, že na samovývoj nelze spoléhat, neboť v nastávající hospodářské stagnaci problematičtí dlužníci nemají příliš šanci dostát svým závazkům. Známé staré heslo „celá Amerika žije na dluh“ nabývá svých materiálních důsledků. Náklady na řešení hypotéční krize se odhadují v USA se odhadují až na dva biliony USD, tedy kolem 14 procent HDP USA. Ovšem výše nevyrovnaného dluhu z kreditních karet je v řádu podobná, 950 miliard USD. Navíc koncentrovaná, protože nejsilnější trojka JPMorgan Chase, Bank of America a Citigroup nasbíraly každá přes 150 miliard USD.

 

Několik očistných důsledků, které krize a následná katarze bude míti:

 

  • Finanční sektor je postaven na důvěře. Nalezení cesty k návratu důvěry.

  • Zvýšení transparentnosti finančních institucí.

  • Vyčištění trhu od špatných finančních institucí buď jejich zánikem či angažovaností veřejných nebo privátních subjektů. Silní nesporně budou požírat slabé.

  • Doplnění kapitálu do finančních institucí jejich vlastníky.

  • Zeštíhlení přebujelého systému.

  • Spojené úsilí vlád, centrálních bank a samotných finančních institucí.

 

Poslední důsledek ovšem implicitně povede k posílení role státu. Jsou na to vlády připraveny, jsou-li politické elity generovány vůlí mas? To už jsme na jiném písku.

 

Mýty stály na počátku poznámky, pádem mýtu skončím. Mýtu o velmi sofistikovaných produktech nabízených a spravovaných nesmírně kvalifikovanými a odpovědnými profesionály na moudře se chovajícím trhu. Ostatně, Myron Scholes a Robert Merton obdrželi v roce 1997 Nobelovu cenu za ekonomii. Tito dva slovutní mužové nové finanční instrumenty vymýšleli a uváděli na trh. Již o rok později jejich firma Long Term Capital Management zkrachovala, když dokázeli za čtyři měsíce prodělat pět miliard USD.

Ing. Zdenek Hrubý CSc.

 

Nakoniec ešte odkaz na nejaké profesné info o autorovi:

http://ies.fsv.cuni.cz/cs/staff/hruby

 

Zaraď článok do kategórie: 

Komentáre (13)

  • Obrázok používateľa kltko
    v dome nám šramotí
    kltko

    v dome nám šramotí finančná krysa

    nov 26, 2008
  • Obrázok používateľa Romlis
    Priatelu - kedy to dany autor
    Romlis

    Priatelu - kedy to dany autor napisal? Mne sa to zda byt aspon pol roka / rok stare..?

    nov 26, 2008
  • Obrázok používateľa mishcu
    Hmmm
    mishcu

    Z coho tak usudzujes priatelu?

    nov 26, 2008
  • Obrázok používateľa jasooon
     Ono ta financna kriza
    jasooon

     Ono ta financna kriza neprisla nahodou. Niekto sa na tom pekne nabali, podobne ako Rockefellers, Morgans, Rothschilds na konci 19. a zaciatku 20. storocia... Urcite to nevypuklo zo dna na den, ani z mesiaca na mesiac. Mocni tohto sveta o tejto pyramide vedeli uz davno, ved ta cesta do pekla trvala dobrych 15 rokov... Informacie su vsetko. Ked niekto vie kolko novych dolarov sa natlaci buduci rok, v akych srackach je ktora banka a ktore penzijne fondy sporene 40 rokov sa vyparia do vzduchu.... , ten sa nemusi bat ziadnej financnej krizi. Prave naopak, ten si na nej zgustne, pretoze funguje zakon trhu : Ked niekto na trhu straca, iny musi ziskat a opacne... Teda cele to je iba o tom, v ktorej skupine budem ja. Ci budem jeden z 85% ktori stratili alebo jeden z 15% ktori ziskali.... 

    nov 27, 2008
  • Obrázok používateľa kengura
    Pekne povedane, pyramida,
    kengura

    Pekne povedane, pyramida, presne tak. A ruti sa uz dlho, ked si to vsimne uz "bezna verejnost" tak karty su uz davno rozdane..

    nov 27, 2008
  • Obrázok používateľa hvge
    Ludstvo zatial nic lepsie ako
    hvge

    Ludstvo zatial nic lepsie ako monetarny system nevymyslelo (alebo inak - nic lepsie neuviedlo do praxe), takze skor ako hladat za vsetkym sprisahania a pyramidy, by som sa pozrel na dielo Miltona Friedmana. Mimochodom, ked uz si niekto v case krizy na niecom zgustne (tych tvojich 15%), tak urcite predpoklada, ze jeho investicie sa casom vyplatia. To je pre mna ako sedlaka z davu znamenie, ze po recesii musi zakonite prist expanzia:)

     

    ...a inak pekny clanok.

    nov 28, 2008
  • Obrázok používateľa debil26
    bububu a to este netusis o
    debil26

    bububu a to este netusis o tom ze ta sleduju z vesmiru.

    dec 02, 2008
  • anon
    asdf
    nibbler (bez overenia)

    paci sa mi jedna veta ohladom tejto temy, "zisky su sukromne, a straty solidarne" + az neskutocne "strasenie ludi" ktore ma tiez svoje dosledky

    nov 27, 2008
  • Obrázok používateľa aron
    kriza
    aron

    Kriza je super katalizator, ti co prisli k majetku a nevedia ako, potom ani nevedia co s nim, ti on pridu. Ti co to pochopili ale nic nemali maju sancu sa niekam posunut. Jedno tajomstvo mozem uviest: prave v recesii oplati sa predavat na dlh, nieco co nemam, poziciam si. Peniaze stratia hodnotu, pozicane sa vrati po ukonceni recesie, pocas konsolidacie je dost castu .. rozdiel medzi predajom a spetnym nakupom (za ucelom vratenia) mozeme hovorit zisk. Sposobov je vela, treba trochu potrapit hlavu. Naviac tento pristup podpori trh a urychli ukoncenie krizy. Na zaciatku konsolidacie sa za rozdiel oplati nakupit a dalej vlastnit az do vyvrcholenia kumulacie. Uz som napisal vela, hodne uspechov ..

    nov 28, 2008
  • Obrázok používateľa Kokoska
    Preco
    Kokoska

    si myslíš, že peniaze stratia hodnotu? Zatiaľ sa mi zdá, že je tomu skor naopak... Tým, že ide recesia, vznikne deflácia a ceny klesajú, čímž sa ich hodnota drží viac než za rastu hospodárstva (samozrejme za predpokladu, že nejaký chytrolín nezačne tisknout peníze)....

    nov 28, 2008
  • Obrázok používateľa Kexinka
    Ma pravdu...
    Kexinka

    Kdyz vsichni zkrachuji, tak si nebudes mit co koupit a penize opravdu ztrati hodnotu :)

    nov 30, 2008
  • Obrázok používateľa saso
    No,to je sice vsetko
    saso

    No,to je sice vsetko pravda,ale kto ti pozicia???Ved preto vsetko teraz stoji,lebo banky su obozretne a uz nebudu bezhlavo poziciavat-ved vsetko to zacalo poziciavanim bez akychkolvek kriterii,stacilo mat obciansky.A ak sa trh rozhybe,tak sa bude poziciavat za inych podmienok a cena penazi bude rast.

    nov 30, 2008
  • Obrázok používateľa Upon
    V konecnom dosledku... ludia
    Upon

    V konecnom dosledku... ludia maju co jest (narozdiel od tej prvej krizy..) takze aspon sa trosku uskromnime (asi sa budu musiet uskromnit aj radovy americania..)... a nic velke sa pre nas vlastne nestane..

    Ak by som sa mylil a zacali by masovo zatvarat McDonald´s a KFC a pod.. tak mi prosim dajte vediet..

     

    nov 28, 2008