Vyprava za STROMAMI_02 - silove miesta Zeme

Dátum konania: 
utorok, 15 júl, 2008 - 21:00

Tentokrat Genius Loci - moj najoblubenejsi - Vysehrad...

MIESTO stretnutia: metro Vysehrad (smer z centra)


...Vyšehrad (vedle rotundy sv. Martina stojí menhir Osiris, jeho družka Isis se vypíná naproti na Dívčích hradech, odkud pohlíží na keltské oppidum Závist rovněž menhir Svantovit, pojmenovaný po slovanském bohu)...

Čertův kámen na Vyšehradě

Tento sloup patřil k podpěrným sloupům klenby původního románského kostela sv. Petra a Pavla. Roku 1503 se však sloup rozlomil a zřítil se na podlahu i s částí klenby. Zbytek, jakoby zázrakem vydržel a tak se s opravou nepospíchalo dalších 300 let.

Sloup tedy spočíval na podlaze chrámu a nad ním byl otvor v klenbě. V 17. - 18. století patřil k hlavním relikviím chrámu, jakoby dokládající starou legendu.

Josef II. nařídil vykázat sloup z chrámu a umístit jej mimo. Po vynesení sloupu 11. října 1787 dvanácti dělostřelci mimo kostel na tehdejší hřbitov a po zazdění otvoru začal kostel rychle chátrat a na konci 19. století byl již polozřícený. Proto bylo rozhodnuto jen zbořit a vystavět nový, který je na Vyšehradě dodnes.

Podle názoru O. Dvořáka se někteří kanovníci věnovali magii a zaklínání démonů, přičemž se jednomu nepodařila evokace astrálních sil a vymkla se mu z rukou. Aby zabránil nejhoršímu, svedl energii do centrálního sloupu chrámu, který ji nevydržel a praskl. To, že vydržela klenba, přisuzuje vytvoření ochranného silového pole. Jeho odstranění z kostela způsobilo ztrátu ochranné energie a zchátrání chrámu. (4)

Podle názoru Václava Emingera (5) stával na kopci Petřín kdysi tzv. "časoměrný sloup". Píše o něm v roce 750 v knize "Geograf Bavorský". Tehdejší pražský biskup Vojtěch Slavníkovec však poručil sloup vyvrátit a převézt jej do svého sídla na Vyšehradě. Při převozu se sloup rozlomil na tři kusy. Eminger tuto příhodu spojuje se třemi kusy "čertova kamene".  


Víte, že na Vyšehradě je labyrint z Chartres?

A kdo tady labyrint vymaloval? Nevím. Neznámý autor u labyrintu pouze napsal: "Tato kresba je kopií Vzoru z katedrály v Chartres - průměr je 14,8 m - Rok vzniku 1197 - Tento vzor byl namalován 21. 6. 1997 - P.S. Šťastnou cestu do jiných světů." To, že se autor o labyrint stále stará, dokazují dva později nápisy psané stejnou rukou: "11. 5. 98 OPRAVA (pro Zuzku k narozeninám)" a "7. 5. 1999 2. oprava (Ondrovi K.)".

Než se pustíme na mystickou cestu labyrintem, podívejme se, co od ní můžeme čekat. Originální předloha vyšehradského v katedrále v Chartres je podle mystiků umístěna na zcela zvláštním místě. Chartres je považováno za místo "pulsace telurických proudů". Vývěry oné tajemné energie "dračích žil" zde snad už kdysi pociťovali keltští druidové, kteří zde kdysi měli svoji svatyni. Ostatně i název Chartres je odvozen od jména jednoho z keltských kmenů, Carnutů. Keltové zde uctívali posvátný pramen i sošku "panny s dítětem na klíně", jednu z mnoha tzv. černých madon až do roku 858, kdy bylo Chartres vypáleno Normany. V blízkosti pramene byly nalezeny také zbytky pozdně antické svatyně. Pohanské tradice byly postupně přetaveny do podoby křesťanských poutí. Bohabojní poutníci směřovali v zástupech k zázračnému prameni a spali v jeho blízkosti po devět nocí, aby se uzdravili. Mariánský kult podpořil jeden z prvních francouzských králů Karel Holý, když roku 876 chrámu daroval vzácnou relikvii, část roucha, v němž Panna Marie porodila Ježíše.

Vlastní účel labyrintu na podlaze katedrály není ovšem příliš jasný. Známý francouzský autor spekulativní literatury Louis Charpentier se domnívá, že toto "místo bylo vybráno k tomu, aby člověk využil telurického proudu, který zde vyvěrá na povrch." Předpokládá přitom, že telurické proudy se do jisté míry podobají magnetickému proudění a připomíná, že těleso otáčející se v magnetickém poli nabývá určitých vlastností a že magnetické pole působí i na člověka. Analogicky tedy platí, že "když se člověk otáčí v takovém (telurickém) poli určitým způsobem, má to na něho jistý přesný účinek". Jakým způsobem se má pohybovat, to právě určuje vzorec labyrintu. On to vlastně ani labyrint v pravém slova smyslu není, protože v něm existuje jenom jedna cesta a ta vede do středu, i když oklikami. Než se člověk propracuje z okraje labyrintu dovnitř, "tedy spíše tam "dotančí", je člověkem "proměněným". Podle Charpentiera tak získá větší intuitivní otevřenost vůči přírodním zákonům a harmonii a v nepříliš častých případech může dokonce prožít skutečné osvícení.

Účinky labyrintu je možné ještě zvýšit tím, že jím adepti procházejí bosi, aby nic nerušilo kontakt mezi nimi a zemí, a že tak činí v období "zvýšených pulzací" telurických proudů, například o Velikonocích. Adept při tom v labyrintu strávil poměrně dlouhou dobu. Pokud se rozhodnete projít repliku labyrintu na Vyšehradě, připravte se na čtvrtkilometrovou procházku. Je jasné, že takový v podstatě pohanský rituál má těžko co dělat v křesťanské katedrále. Postupem času proto začal být labyrint vykládán jako symbol "cesty do Jeruzaléma", náhrada za pouť pro ty, kteří ji nemohli vykonat ve skutečnosti . O tom, že tvar labyrintu je dávno vyzkoušený a že opravdu nějak funguje, svědčí i to, že tímtéž vzorem byly vybaveny i jiné katedrály, např. v Amiens či v Remeši. Remešský labyrint však již byl rozebrán.


Komentáre (9)

  • Obrázok používateľa sigi
    asi sa pridam tiez
    júl 09, 2008
  • Obrázok používateľa faith
    kedze byvam blizko...
    júl 15, 2008